Úvod O nás Členové Galerie Byli jsme Pojedeme Odkazy Guestbooky
Mohu říct, že od téhle bitvy jsem nic moc nečekal, takže jsem ani nebyl zklamán. Původně jsme měl jet vlastně jen Já a Anča, ale přidal se Prcek alespoň jako fotograf, a potkali jsme i Nilioho, který se jel taky jen podívat.
Na místě už bylo poměrně dost lidí, a stále přibývalo. Nilikar někde somroval peníze na registraci, a přihlásil se proti nám – za Jasmínovou říši, a my jsme jeli za Orky. Organizátoři se pokusili o něco jako vyhlášení pravidel, ale nikdo je neposlouchal, což byl později značný problém, a vydali jsme se do pevností. V pevnosti náš Orčí král, důmyslně kostýmován ve svetru, kapsářích a jekorových náramenících vyhlásil jakýsi quest co se týkal donesení vlajky. A tak začala bitva stylem „Capture the flag“. Vyrazili jsme z města pro vlajku, nechali se zmasakrovat, a šli se oživit. A takhle to šlo pořád dál. Náš Král nevelel o moc víc než já (já neřekl k velení ani slovo) akorát občas přečetl questy, a bylo jasné, že vedení potřebujeme. Jelikož měla Jasmínová říše i početní i organizační převahu, přešlo pár jejich lidí k nám a Nili vzal velení do svých rukou. Lidi ho okamžitě začali poslouchat, a najednou vše klapalo. Během celé bitvy mě mrzelo (a bolelo) prasení u spousty lidí (možná i místy u mě.. :(( ). Mám rozseklou pusu od svého štítu, který mi vypružil po šílený ráně do něj, Na hlavě bouli od děsný šlupky, která mě částěčně vyřdila do konce akce, a podobně. Taky se mi stalo, že přiběhl člověk a natáhl mi jednu štítem. Když jsem mu řekl, ať to nedělá, začal na mě řvát něco jako že jestli se mi to nelíbí, může mi tím štítem dát další. Nebyl ale sám, náběhy štítem tady byly poměrně běžnou záležitostí.
Vraťme se ale k ději. Nili nám po chvíli velení odešel kvůli fantasyplesu, a my jsme se začali opět propadat někam do pekel. Tentokrát to orgové vyřešili dalším kouzelníkem pro nás, s léčivou mocí. Nápad do nebyl špatnej, ale nezávidím mu doplňování magů dřepama, když měl na sobě těžkou kroužkovou…
O mnoho bolestivých ran dál a pár stupňů mé nálady dolů organizátoři vyhlásili závěrečku. Konečně. Děkoval jsme bohům. Byl jsem rád že stojím rovně d rány do hlavy, že držím meč od čtyř ran do prstů do krve, a že držím štít od jiné rány štítem. Ani nevím jak a závěrečka dopadla, a ani to vědět nechci. Takhle zničeném jsem po akci nebyl, a že už jich za sebou pár mám.
Nedávejme ale chybu orgům. Ti podle mě za nic nemohli. Měly připravené hezké qesty, a co přítomní lidé budou dělat, to dopředu prostě neohlídaj, a na místě jen těžko.
Jak jsem říkal, nic moc jsme nečekal, tak jsme nebyl zklamán… Je mi líto, moc se mi to nelíbilo. Snad to příště dopadne lépe…