Pád Melanoru (14. 10. 2006)

Byli: Kelghor, Orzo, Vlček, Anča, Caldur, Wormik, Caldric, Nili; Napsal: Orzo

Na Pád Melanoru jsem jel spíš z nudy, než z jiných důvodů. Původně jsem by hlášeném za trpaslíky, protože jim Caldur kraloval, ale nakonec jsem se nechal ukecat Ančinou kuchyní, a jel jsem s Nilim, Vlčkem a Ančou za lidi. Bylo to vlastně jedno, byli jsme s trpaslíkama, ale měl jsem na to jednodušší kostým. Už ve vlaku jsem zjistil, že se jed za lidi vyplatilo. To jídlo co měla Anča sebou bylo dokonalý. Humorná taky byla scénka, kdy Nili hledal legitku na tramvaj ve svým pytli s věcma… Ještě jsme taky stihli s Nilim jednomu člověku slíbit že ho zničíme tak, že se bude bát umřít, protože urážel špagety.
Cestou na místo byla taky legrace. Nikdo totiž nemohl najít herní území. My jsme vyslali na výzvědy menší kluky od nás z oddílu, co se přijeli na kolech podívat, a nakonec bylo herní území úspěšně nalezeno.Už jsem se nedivil, že jsme ho nemohli najít. Bylo to ottiž nejmenší herní území, co jsem kdy viděl, když, jak se později ukázalo, celkem o stačilo.. Po dlouhém kopření se začaly schvalovat zbraně, a pak začala i hra samotná. Hned zezačátku nám někdo oznámil, že se kouzelníci nereinkarnujou, a tak jsme se s Nilim vydali na lov. Já jsem nějak v bitevní vřavě nemohl najít žádného magiče, spokojil jsme se proto s lučištníkem, a nějak jsem dojel na to, že se jim to moc nelíbilo, že jim ho vraždim…. Druhej lov už byl lepší. Stáli jsme opodál, a vyhlíželi kouzelnici, když k nám sama přiběhla, a nestačila se divit, jak rychle umřela… Nicméně to bylo na prd, mágové se reinkarnovali. Bitva se potom změnila spíš jen v přerušovaný oťukávání stran navzájem. Lehce mě zarazili CP Dobrodruzi. Měli moc pěkný kostýmy, specielně některý z nich fakt skvělý, nicméně kouzlo „rigor morte – máš to za 5“ mě fakt zaráželo, a to i ve chvíli, kdy jsem jim řek ža mám 1 živák, a oni mi stejně dali za 5. No, asi toho měli dost, a bylo to až moc silný.. Krásný taky bylo doplňování magů-klikování a dřepování.
Posledních několik hodin už to byly prostě jen bitky, nic víc.. Podvou závěrečkách jsme se uchýlili do čajky, a tam se pomalu rozkládali…….