Avalon 34 (7. 10. 2006)

Na Avalon jsme se všichni co jsme jeli dost těšili. Měli jsme totiž dohodnuto, že všichni pojedeme jako jedna družina, a Dache bude náš velitel. Na místo hry jsem dorazili poměrně brzo, a docela dlouho jsme neměli co dělat. Nakonec ale Gordhart vyhlásil pravidla, a hra začala. Zajímavě řešený bylo expování. Po herním území sice běhali lid, který rozdávali expy za RP, ale bylo dost obtížné je dostat, a zbytek expů šlo získat až zasláním e-mail Gorthartovi po skončení hra, ve kterém mělo být napsáno co postava dělala. My jsme ze začátu hodně hráli na RP, a moc jsme si to užívali. Pak nám dva lidi, kteří byli v celé hře jen od zabíjení zabyli mága, a my m vystrojili řádný pohřeb a kremaci. Tím se nám to celý začalo kazit. Když se k nám náš mág posléze znovu přidal jakožto bratr toho zesnulého, ztropil skvělou zoufalou scénu, když zjistil smrt „svého bratra“. To byl ale bod obratu někam do háje. Postupně se nám družina rozpadala, a vše skončilo zradou dvou členů, kdy jsem asi zůstal ze skupiny jedinej naživu, a to jen proto, že jsem se za začátku dost vyhejbal boji. Nicméně to nepomohlo, a brzo jsem umřel na bůhví co…. Herní linie se točila kolem tmy, která ustupovala a zase přicházela, druidové jí kopali zpátky…. Nové vtělení naší družiny se pak rozeběhly po celém Avalonu. Dál už to psát nebudu, protože někteří lidi od nás si budou jistě chtít nechat postavy, a proto nebudu zveřejňovat co dělali. Jestli jsem dobře pochopil závěr, tak asi čtvrté vtělení našeho bývalého mága (Caldur) uspořádalo výpravu do tmy, a tím to celý skončilo. Já jsem si Avalon docela užíval, zajímavým spestřením byl i cestující nevěstinec, nebo neustálé útoky přízraků…